5. Malá pobočka banky I.

16. dubna 2010 v 20:33 |  Povídka Pomsta
"Vstávej, Coline!"
"Co? Kolik je? Já mám ještě půlnoc."
"9 hodin přesně."
"Ještě mě chvilku nech.."
"5 minut maximálně!"

"Coline!"
"Jo dyť už jdu. A jak dlouho jsi už vzhůru?"
"Vstávala jsem v 8 hodin."
"Eh..Eh..(zakuckal se). V kolik? Asi jsem se špatně přeslechl. Ty takový spáč, a tak brzo?"
"Celou noc jsem nespala. Přemýšlela jsem nad tou Isabel."
"Proč zrovna nad ní?"
"Je to jenom nějaká coura, která se s ním tahá."
"No a? Je to snad jeho život ne? Manželku nemá, tak co?"
"Tak nic! A rychle. Pospěš si. Ať nepřijdeme 1. den do práce pozdě."
"Já jsem chlap! Chlapům to netrvá tak dlouho jako ženským. Mimochodem. Dneska ti to sekne! Vypadáš, jako kdyby byl dneska nějak důležitý den. Nebo chceš na někoho zapůsobit?"(Mrknul na ní jedním okem.)
"Zkusila jsem se jen jinak nalíčit. Doopravdy myslíš, že mi to sekne?"
"Jasně. Pojedeme každý zvlášť svým autem."
"Jo tak jo. Zatím."

"Ahoj Ralphe. Prosím tě. Mohl by ses mi podívat na auto? Nějak mě blbne."
"Ha ha ha.. Ta-ta-takový malý a ko-ko-koukej na ty zpuchřelý kola. No u-u-uvidím, co se s tím dá u-udělat."
"Dík Ralphe."

"Ahoj Victore! Tak co dneska máme na práci??"
"Ahoj El. Dneska to bude dost rušný. Dopoledne musím jet do banky, pojedeš se mnou a večer pojedeme já, ty, Stefano, Carl a pár dalších mužů pro zásilku aut z Německa. Zatím si dojdi k Lucianovi pro zbraň a k Ralphovi pro auto."
"Zbraň? Snad nechceš vykrást tu banku." Řekla jsem rozesmátě.
"Vykrást ne, ale sama jsi viděla, co se minule stalo v Grill Grossu."
"Dobrá. Sejdeme se venku."

Vůbec si nevšiml, že dneska vypadám jinak. No a co.. Stejnak má tu svojí Isabelku. Najednou jsem zaslechla zapískání. Byl to Carl.
"Teda El. Dneska ti to sekne. Kdybych neměl Susan, tak bych měl o tebe VELKÝ ZÁJEM!"
"Díky." Řekla jsem rozesmátě a pak udiveně se zeptala "Ty chodíš se Susan?"
"Jo se Susan, která tady vypomáhá. Po večerech je tady bar dost plný. Je dcerou Arthura. Našeho kuchaře. A ty chodíš s Colinem, že jo? A kam se chystáš teďka?"
"Já a Colin. Ne.. My spolu nechodíme. Jenom jsme dobří přátelé už od malička.

Luciano mi dal Colta. Taky mě pochválil. Šla jsem už k Ralphovi. Jsem zvědavá co si dneska pro mě připravil. U Ralpha byl už Colin.


"Tak už jsi konečně vylezl z postele. Na stole jsem ti nechala míchaná vajíčka. Všimnul sis toho?"
Právě vyšel ze dveří Victor a uslyšel rozhovor. El spala u Colina? Ona mu udělala vajíčka? No tak teď už není pochyb, že spolu chodí. Rychle se vrátil nazpátek.
"Stefano?"
"No?"
"Dej dneska, prosím tě, pořádný záhul Colinovi."
"Záhul? Co si pod tím představuješ? Dyť je to jenom řidič. To s ním mám jezdit sem a tam?"
"Ne. Jezdit ne. Pořádně, ať se zapotí. Vem ho někam, ať tam pořád běhá sem a tam. A pokuď by měl otázky, tak mu řekni, že tahle práce vyžaduje dobrou kondičku. Nikdy totiž člověk neví, co se může stát."
Stefano ničemu nerozuměl.

El dostala auto od Ralpha. Původně to byl Ford, vypadal i jako Ford, ale co udělal s motorem Ralph, to nevím. "Ralph říkal, že udělal lehké úpravy pod kapotou, tak jsem na to zvědavá." Řekla jsem nahlas a přitom nastartovala. Po celé garáži se najednou rozezněl silný zvuk motoru. "Lehké jo?" Uviděla jsem, jak Victor vyšel ze dveří a při tom se smál.
"Wow. Teda Ralphe. To je zvuk." Křičel po celé garáži, aby mu dobře rozuměl a při tom si nasedal do auta.
"Akorát jsi tady. Zrovna jsem nastartovala."
"Jo tak to jsem slyšel."
"Do které banky pojedeme?"
"V Down Townu je malá pobočka banky. Tam mám uložené peníze na dnešní akci."

"A co to vlastně bude za auta?"
"Chevroleti, Fordi, Chrysleři.."
"No tak to bude teda pěkná suma prachů."
"No to bude!"

"Tak, už jsme tady. Mám jít s tebou, nebo mám počkat v autě?"
"Pojď se mnou. Ať tady nejsi sama."

"No teda. Tady je fronta."
"To víš. Lidi si nechtějí brát najednou hodně peněz, aby je nikdo neokradl o moc, a proto jsou tady každý den."
"Tak to mě teda nenapadlo."

Byli jsme poslední ve frontě a před námi ještě nejmíň 10 lidí. Najednou jsem se strašně lekla a zoufale řekla "Victore?"
 

Kam dál

Reklama